Život je jen náhoda - povídka

6. dubna 2012 v 15:55

Život je jen náhoda ...


Náš příběh začíná symbolicky zrozením nového života. Pohled šťastné byť né, matky na svého syna v ní evokuje vzpomínky. Vzpomínky na temnou minulost feťačky Katky a jejich kamarádů. Před jejíma očima se začíná odvíjet film ....

zastavení I.
Idylka na půdě

Ještě si chvíli jen tak hrát s barvami. Ještě si chvíli užít posledních momentů dětství pod ochrannými křídly maminky. Být hodná, malá, poslušná holčička, co chce udělat radost. Uniknout před nepřátelským okolím do světa fantazie. Jak málo zná matka svou dceru. Už to dávno není dítě, ale šestnáctiletá slečna, která má svá tajemství, své skrýše, kam nikoho nevpustí.

zastavení II.
Stěhování

Co je komu po tom, jestli ona chce či ne? Katka si připadá jako figurka na šachovnici, kterou někdo pohybuje. Nikdo z blízkých ji nechápe, je jiná? Ztrácí pevnou půdu pod nohama. Vzali ji středobod vesmíru - domov.

zastavení III.
Oaza v poušti velkoměsta

Kam patříš, dívenko? Toužíš po lásce, nacházíš lhostejnost, chtěla bys létat, narážíš do zdi, hledáš světlo a všude samá tma. Jsi trosečník v poušti, který by dal nevím co za pramínek životadárné vody. A pak to přijde. Parta, která Ti to nabídne a zdánlivě nežádá nic zpět. Chytáš se stébla, jako tonoucí a věříš, že jsi zachráněna. Netušíš, že je to pád do propasti. Místo vody Ti nabídli vodku a drogy.

zastavení IV.
Posvátné místo

Stojí uprostřed hřbitova a recituje své depresivní básně. Snaží se vykřičet bolest, která ji svírá. I "padlí" mají přece právo na modlitbu. Jen bible je poněkud jiná. Těch několik náhrobků rozesetých do tvaru hvězdy představuje oltář pod širým nebem. Posvátné místo. Pro ni i pro celou partu. Tady se schází, tady meditují, tady se cítí svobodní. Sem na ně nikdo nemůže. Je to svět sám pro sebe. Ostrov smrti uprostřed života, ostrov života uprostřed smrti. Mrtví na rozdíl od těch živých člověku neublíží.

zastavení V.
První dávka

Sedí na vaně a tupě zírá na Robina. On už svou beznaděj a depresi vyřešil. Zrcátko, prášek, injekční stříkačka. Jen tak si šlehnout a upadnout na chvíli do zapomnění. Ztratit se sama sobě a být někdo úplně jiný. Všechno musí být přece jednou poprvé. Proč ne zrovna dnes? Kámoši z party v tom jedou taky. Nechce se lišit. Chce být jako oni, chce být jedna z nich. Váhavě vztáhne ruku a překročí svůj Rubikon.

zastavení VI.
Probuzení

Jako ledová sprcha působí návrat rodičů. Vystřízlivění je dílem okamžiku. Kámoši zbaběle prchají a nechávají ji napospas zuřivé matce. Rány, které prší na dívčí hlavu, nezasáhnout Katku tak, jako krutá slova otce: "Zavolej na policii, oni si ji odvezou a bude od ní konečně klid." To že je její táta, taťka, taťulda? Kde je ta pevná ruka, které se vždycky zachytla, když padala? Ta ruka teď ukazuje vztyčeným prstem směrem ke dveřím. Nepomáhá ani netrestá. On ji prostě odepsal. Už není jeho dcera. A co Ty mami? Ty mě taky vyháníš? Milí rodičové, jako rodiče jste selhali, uvědomujete si to vůbec?

zastavení VII.
Doktor Psycho

Nepochopená. Nemilovaná. Odepsaná. Feťanda, co je jednou nohou v kriminále. Tak mě vidíte? Takovou mě chcete mít? Budiž. Kašlu na Vás. I na Tebe, doktore psycho, co se tváříš jako přítel. Co ty můžeš vědět o životě? O dívčí duši, která strádá. Je tak křehká a zranitelná. Co jiného jí zbývá než se bránit. Zuřivě kolem sebe kopat. Dát světu poznat, jak píchají ježkovy bodliny. Nikdo přece nesmí prohlédnout, že prohrála.


zastavení VIII.
Střihali do hola malou holčičku

Ponížili ji. Vzali poslední špetku lidské důstojnosti. Ta odešla spolu s kadeřemi, které padají k zemi. Kdo je ta holá lebka v zrcadle. To přece nemůže být ona. Ona zůstala tam doma na hřbitově. V tom malém sešitku, schovaném za náhrobkem. To je Katka. Tenhle obraz, co na ni zírá od naproti, je pouhé číslo. Dobré na to, aby plnilo příkazy druhých. Myslet, natož přemýšlet o něčem je tady zakázáno. Jsi inventář ústavu. A jako takový Tě i berou.

zastavení IX.
Pasťák

Je brzy ráno. Nechce se jí vstávat, ale musí. Blbá rozcvička. Nechce se jí cvičit, ale musí. Dnes je na ní řada s rajony. Dělá se jí špatně od žaludku, ale vezme hadr a jde umývat. Musí. Absolutní výplach mozku. A pak to přijde. Je libo dobrou snídani? Máš ji mít. Leží tady na dosah ruky. Herák. Co to na ní sakra zkouší? Tak tohle tedy ne. Pro tohle tady není. Anděl svádí ďábla? Je to nefér hra. Všichni to vědí. A přesto jí postaví do brány. Brání se po svém a sama.

zastavení X.
Útěk

Co nejdál od toho všeho pryč. Možná, že jí chtěli pomoct, možná si to jenom namlouvali. Hledala záchytný bod, tady ho však nenašla. Tohle si musí vyřídit sama. Sama se sebou. Před tím bohužel neuteče. Nikam se neschová. To rozhodnutí, že s tím skončí, musí vyjít z ní. Když jí budou k něčemu nutit nemá šanci. A ona to ví. Proto utíká. Tenhle pokus prostě nevyšel. Tak holka, hlavu vzhůru, nevzdávej to, bojuj. Jsou hodnoty, které stojí výš než ten proklatý prášek. Které nezradí. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Skákat z rozjetého kolotoče chce odvahu. Ale ona se přece nikdy nebála.

zastavení XI.
Půda s Robinem

Co jí to jenom napadlo? Copak lze zachytit na plátno pád do hlubin? Ty jeho oči. To nebyly oči člověka, to na ní koukala divoká šelma. Máš ho v sobě a jsi úplně někdo jiný. Ještě to není poznat, ještě si držíš zuřivost pod pokličkou. Jenom ty oči. Ty tě zradily. Byl si sjetej. A ona tě chtěla tolik zachránit. Tebe i sebe. Mohl z nich být bezva pár. Ale na héráku se láska stavět nedá. Tenhle milostný trojúhelník nezvládli. Zase selhali . Oba dva

zastavení XII.
Akce

Původně tam jít vůbec nechtěla. Ale řekli jí, že o nic vlastně nejde. Je to jen hra. Tak proč si trochu nepohrát. Že je ta hra nebezpečná? Možná, ale přece netrhne partu. A nějaké ty korunky na přilepšenou taky nejsou k zahození. Zvlášť, když ruka dealera je stále nenasytná. Ve skladu těch pár lahví ani nepoznají. Robin určitě ví co dělá. Přece by ji nedostal do průšvihu. Ubohá Katko, jaks byla naivní. Ten pohled na hořící Sašu budeš mít před očima do konce života. Najednou Ti to došlo. Tohle se nemělo nikdy stát. Tohle je konec . Robinův konec.

zastavení XIII.
Ztráta přítele

Poslední sbohem, poslední květina, poslední slza a pak už nic. Prázdno. Stojí tam a už ani nepláče. Co se to vlastně s námi stalo? Možná je to jen sen. Zlý sen, z kterého se musíme probudit. A všechno bude zase dobré. Ne, už nikdy to nebude dobré. Robin byl a už není. Proč jsme ho nezachránili? Byli jsme slepí a hluší. Neslyšeli jsme jeho volání o pomoc. Nechali jsme ho umřít Zavřete ptáka do zlaté klece a uvidíte. Bude hledat svobodu za každou cenu. I když je to cena nejvyšší.

zastavení XIV.
Chlapec

Nebyl to přelud. Seděl bez dovolení na Robinově náhrobku a nevěděl, že se to nesmí. Jako by ho poslal sám Robin. Protože byla tak strašně sama a potřebovala v téhle chvíli někoho, komu by se mohla vyplakat na rameni. Tak ho poznala. Nemohl a taky nechtěl být jako Robin. Přišel jen včas, aby ji zachytil do měkké náruče. Po chlapci konečně muž. Se svými požadavky, chybami a se svým životním zákonem. Drogová partie je rozehrána. Kdo komu dříve dá mat?

zastavení XV.
Poslední půjčka

Měla opět namále a táhlo ji to domů. Najednou sentimentálně potřebovala cítit vůni domova. Být zase na chvilku malou holčičkou. Ne se vrátit. Jen vzpomínat. Už před rokem překročila onu hranici dětství a není pro ní návratu. Nic se tu za tu dobu nezměnilo. Všechno stojí na svém místě. Všichni jsou stejní, jen ona ne. Katka je jiná. Nepřišla se omlouvat, ani prosit za odpuštění. Přišla jen poprosit o poslední věc. Stačilo jen pár minut, aby pochopila, že udělala chybu. Sem už nepatří.

zastavení XVI.
Zase v tom

Mladý muž věřil, že by jí to mohlo pomoct. Zkusit se má přece všechno. Ostatní se k tomu sice stavěli skepticky, nakonec se ale rozhodli dát ji šanci. Karavan se měl stát ostrovem zázraků. Tady měla Katka nalézt sama sebe a začít znovu. Nedokázala to. On jí měl svým způsobem rád a neuměl říct rázné ne. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Zdevastovaný karavan a Katka v tom. Tentokrát do slova a do písmene.

zastavení XVII.
Vyhazov

Číše přetekla. Pověstná poslední kapka v Katčina těhotenství dovršila pohár. Ml. muž to vzdal. Feťandu s dítětem si na krk nikdo neuváže. Katka se cítí podvedená. Jeli v tom oba. Tak proč to má odnést jen ona? Je jí bídně. Nemá kam jít. Na ničem ji už nezáleží. Ublížili ji. Zradil ji poslední přítel. Má chuť se mstít. Má chuť zabíjet a rozbíjet. Dát volný průchod celému zoufalství a beznaději, které se v ní za poslední roky nastřádaly. Je na dně. A myslí si, že sama. Sama proti všem.

zastavení XVIII.
Všemi zrazená

Zatoulané opuštěné zvířátko. Raněné do hloubi duše, vyhladovělé, špinavé. Až sem ji dovedla droga. Jak málo radosti ji dopřála a vzala ji úplně všechno. Rodinu, střechu nad hlavou, přítele. Kam se poděli dívčí sny a iluze? Celý život se smrsknul na žalostný každodenní boj o vytouženou dávku. Co takhle zapomenout navždy. Šlehnout si a už se neprobudit. Teď konečně pochopila Robina a dodatečně mu odpustila. Nechtěl jí ublížit. Jen urychlit své pomalé umírání. Chtěl jí snad ukázat cestu? Ne. Ona už přece není sama. Nerozhoduje pouze za sebe, ale i za to malé bezbranné, dosud nenarozené, co se v ní právě pohnulo.

zastavení XIX.
Dopis na rozloučenou

Pokoj ozářený svícemi, dopis na rozloučenou. Padlo definitivní rozhodnutí skoncovat s podivným světem klamu. Kde vzala onu sílu? Ještě včera tápala, nevěděla, co má dělat. Ještě včera neměl její život smysl. A pak se to stalo. Děťátko se ozvalo. Najednou si to uvědomila. Nemá právo ničit nový život. Nemá právo odepřít mu šanci…

zpět

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.