Duben 2012

The Pressure - Story Board

28. dubna 2012 v 0:19

The pressure - Story board

Storyboard (story=příběh, board=deska, panel) je hodně podobný komiksům

- Je to obrázkový scenář, kde jsou jednoduše nakreslený záběry které chceme natočit. Kresba je jednoduchá vetšinou černobílá a obrázky by měli zachytit duležité momenty které bychom v záběru chtěli mít. Pomáhají nám už dopředu promyslet, jaký zvolit záběr (celek, polocelek, detail...), a jak záběry střídat.

zpět, galerie, povídka


Tato ukázka je z The Pressure :

1. Hodiny na orloji odbíjejí 9 hodinu ve-
černí.


2. Nahá Hanka leží ve vaně s cigaretou.
/Zorané podzimní pole/
3. Míša spí stočená do klubíčka na sme-
tišti za hlasitého tikání budíku.
4. Za ranního rozbřesku stařík vytahu-
je vytahuje noviny z popelnice a vedle
sebere plný košík hub.
5. Dav lidí vystupující z autobusu. Obě
dívky mezi nimi. 2/1
5. Dav lidí vystupující z autobusu. Obě
dívky mezi nimi. 2/2
6. Voda ve vaně se zbarvuje do červe-
na/Krev - ve vaně. V kohoutím zakok-
rhání/
7. Míšia má tupý pohled na dopis z ok-
na nikam.
8. Stařík přichází ku hřbitovu s plným
košíkem a novinami v kapsách. Za od-
bíjení hodin.
9. Míša stojí u vany, zbarvené do čer-
vena a vytahuje nůž od krve. 2/1
9. Míša stojí u vany, zbarvené do čer-
vena a vytahuje nůž od krve. 2/2
10. 1. Čb. vzpomínka, Tanec na disko-
diskotéce 2/1
10. 1. Čb. vzpomínka, Tanec na disko-
diskotéce 2/2
11. Lidé nastupují do busu. Hanka bez
batohu mezi nimi hledá Míšu.
12. Míša chlastá ve stodole, i s nožem
od krve. 2/1
12. Míša chlastá ve stodole, i s nožem
od krve. 2/2
13. Hanka sedí na hřbitově a modlí se
Okolo ní jsou rozložené houby na
novinách.
14. 2. Čb. vzpomínka Hádka u večeře.
15. Davy spěchajících lidí. Bez Míši a
Hanky.

17. V zapadajícím slunci, Míša odchá-
zí s s oběma batohy od stodoly.
18. Lehce oděná Hanka řve v dešti ve
skalách a rozhazuje fotky Míši.
19. Stařík na hřbitově bere houby
z novin a sází je zpět do země . /Poz-
pátku/.
21. Hanka, trhá Míši fotky u rybníka.

22. Polonahá Míša leží na oltáři a be-
re telefon. /fantazie - kostel/
23. Hanka jde pomalu nahá do rybní-
ka až zmizí úplně pod hladinou. Za
zvuku vyzvánějícího mobilu. / Za ní
na zemi leží roztrhané fotky/
24. Vyzváněcí telefon, v mraveništi.
26.Stařík odchází od hřbitova ve ve-
černím osvětlení bez košíku.
27. Míša leží nahá v podzimním listí
na hřbitově mezi houbami.

zpět, galerie, povídka





Auto profi Matějovský - článek

26. dubna 2012 v 2:31

Autoprofi Matějovský - Den otevřených dveří 21. 04. 2012

zpět, galerie, články



V sobotu 21.04. 2012 jste již po dvanácté mohli zavítat na den otevřených dveří, kdy v dopoledních hodinách se prováděly servisní prohlídky vozů nejen značky Škoda.



Odpolední program byl zahájen vystoupením mažoretek Carmen z Jaroměře.



Po vystoupení mažoretek, byl připraven pestrý kulturní program kterým nás opět provázela Bára Štěpánová. Vždy se snaží návštěvníkům představit některou ze sportovních nebo kulturních osobností.



Za zavedenou tradici lze i považovat modní přehlídku s modely pí. Šedové, v které letos předvedly modely i s daleké Afriky.



Letos už po páté nám zde zazpívala i Lívie Kuchařová



Nezapomnělo se ani na losování výherců naší soutěže o které se s výtečnou pohotovostí postarala Bára Štěpánová.



Na závěr nám předvedl své kaskadérské umění Pavel Vik - profesionální motocyklový kaskadér.



V improvizované "restaurací", která se pro ten den stavá vždy z vedlejších prostor autosalonu, byla již tradiční ochutnávka piva a nezapomnělo se i na pravé české buchty, které už k tomuto dni patří. Po zbytek odpoledne až do 20 hodiny večerní nás v restauraci bavila hudební skupina "Klapeto" z Náchoda.


Tuto akci pořádají již od roku 1993, ve velice podobném gardu. Jedná se o akci reklamní, společnosti Autoprofi & Matějovský, s.r.o., který má již více jak 20 letou tradici ve svém oboru.

Text - Iveta Kovaříková jednatelka Autoprofi & Matějovský, s.r.o. a Dušan Prouza




Život je jen náhoda - povídka

6. dubna 2012 v 15:55

Život je jen náhoda ...


Náš příběh začíná symbolicky zrozením nového života. Pohled šťastné byť né, matky na svého syna v ní evokuje vzpomínky. Vzpomínky na temnou minulost feťačky Katky a jejich kamarádů. Před jejíma očima se začíná odvíjet film ....

zastavení I.
Idylka na půdě

Ještě si chvíli jen tak hrát s barvami. Ještě si chvíli užít posledních momentů dětství pod ochrannými křídly maminky. Být hodná, malá, poslušná holčička, co chce udělat radost. Uniknout před nepřátelským okolím do světa fantazie. Jak málo zná matka svou dceru. Už to dávno není dítě, ale šestnáctiletá slečna, která má svá tajemství, své skrýše, kam nikoho nevpustí.

zastavení II.
Stěhování

Co je komu po tom, jestli ona chce či ne? Katka si připadá jako figurka na šachovnici, kterou někdo pohybuje. Nikdo z blízkých ji nechápe, je jiná? Ztrácí pevnou půdu pod nohama. Vzali ji středobod vesmíru - domov.

zastavení III.
Oaza v poušti velkoměsta

Kam patříš, dívenko? Toužíš po lásce, nacházíš lhostejnost, chtěla bys létat, narážíš do zdi, hledáš světlo a všude samá tma. Jsi trosečník v poušti, který by dal nevím co za pramínek životadárné vody. A pak to přijde. Parta, která Ti to nabídne a zdánlivě nežádá nic zpět. Chytáš se stébla, jako tonoucí a věříš, že jsi zachráněna. Netušíš, že je to pád do propasti. Místo vody Ti nabídli vodku a drogy.

zastavení IV.
Posvátné místo

Stojí uprostřed hřbitova a recituje své depresivní básně. Snaží se vykřičet bolest, která ji svírá. I "padlí" mají přece právo na modlitbu. Jen bible je poněkud jiná. Těch několik náhrobků rozesetých do tvaru hvězdy představuje oltář pod širým nebem. Posvátné místo. Pro ni i pro celou partu. Tady se schází, tady meditují, tady se cítí svobodní. Sem na ně nikdo nemůže. Je to svět sám pro sebe. Ostrov smrti uprostřed života, ostrov života uprostřed smrti. Mrtví na rozdíl od těch živých člověku neublíží.

zastavení V.
První dávka

Sedí na vaně a tupě zírá na Robina. On už svou beznaděj a depresi vyřešil. Zrcátko, prášek, injekční stříkačka. Jen tak si šlehnout a upadnout na chvíli do zapomnění. Ztratit se sama sobě a být někdo úplně jiný. Všechno musí být přece jednou poprvé. Proč ne zrovna dnes? Kámoši z party v tom jedou taky. Nechce se lišit. Chce být jako oni, chce být jedna z nich. Váhavě vztáhne ruku a překročí svůj Rubikon.

zastavení VI.
Probuzení

Jako ledová sprcha působí návrat rodičů. Vystřízlivění je dílem okamžiku. Kámoši zbaběle prchají a nechávají ji napospas zuřivé matce. Rány, které prší na dívčí hlavu, nezasáhnout Katku tak, jako krutá slova otce: "Zavolej na policii, oni si ji odvezou a bude od ní konečně klid." To že je její táta, taťka, taťulda? Kde je ta pevná ruka, které se vždycky zachytla, když padala? Ta ruka teď ukazuje vztyčeným prstem směrem ke dveřím. Nepomáhá ani netrestá. On ji prostě odepsal. Už není jeho dcera. A co Ty mami? Ty mě taky vyháníš? Milí rodičové, jako rodiče jste selhali, uvědomujete si to vůbec?

zastavení VII.
Doktor Psycho

Nepochopená. Nemilovaná. Odepsaná. Feťanda, co je jednou nohou v kriminále. Tak mě vidíte? Takovou mě chcete mít? Budiž. Kašlu na Vás. I na Tebe, doktore psycho, co se tváříš jako přítel. Co ty můžeš vědět o životě? O dívčí duši, která strádá. Je tak křehká a zranitelná. Co jiného jí zbývá než se bránit. Zuřivě kolem sebe kopat. Dát světu poznat, jak píchají ježkovy bodliny. Nikdo přece nesmí prohlédnout, že prohrála.


zastavení VIII.
Střihali do hola malou holčičku

Ponížili ji. Vzali poslední špetku lidské důstojnosti. Ta odešla spolu s kadeřemi, které padají k zemi. Kdo je ta holá lebka v zrcadle. To přece nemůže být ona. Ona zůstala tam doma na hřbitově. V tom malém sešitku, schovaném za náhrobkem. To je Katka. Tenhle obraz, co na ni zírá od naproti, je pouhé číslo. Dobré na to, aby plnilo příkazy druhých. Myslet, natož přemýšlet o něčem je tady zakázáno. Jsi inventář ústavu. A jako takový Tě i berou.

zastavení IX.
Pasťák

Je brzy ráno. Nechce se jí vstávat, ale musí. Blbá rozcvička. Nechce se jí cvičit, ale musí. Dnes je na ní řada s rajony. Dělá se jí špatně od žaludku, ale vezme hadr a jde umývat. Musí. Absolutní výplach mozku. A pak to přijde. Je libo dobrou snídani? Máš ji mít. Leží tady na dosah ruky. Herák. Co to na ní sakra zkouší? Tak tohle tedy ne. Pro tohle tady není. Anděl svádí ďábla? Je to nefér hra. Všichni to vědí. A přesto jí postaví do brány. Brání se po svém a sama.

zastavení X.
Útěk

Co nejdál od toho všeho pryč. Možná, že jí chtěli pomoct, možná si to jenom namlouvali. Hledala záchytný bod, tady ho však nenašla. Tohle si musí vyřídit sama. Sama se sebou. Před tím bohužel neuteče. Nikam se neschová. To rozhodnutí, že s tím skončí, musí vyjít z ní. Když jí budou k něčemu nutit nemá šanci. A ona to ví. Proto utíká. Tenhle pokus prostě nevyšel. Tak holka, hlavu vzhůru, nevzdávej to, bojuj. Jsou hodnoty, které stojí výš než ten proklatý prášek. Které nezradí. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Skákat z rozjetého kolotoče chce odvahu. Ale ona se přece nikdy nebála.

zastavení XI.
Půda s Robinem

Co jí to jenom napadlo? Copak lze zachytit na plátno pád do hlubin? Ty jeho oči. To nebyly oči člověka, to na ní koukala divoká šelma. Máš ho v sobě a jsi úplně někdo jiný. Ještě to není poznat, ještě si držíš zuřivost pod pokličkou. Jenom ty oči. Ty tě zradily. Byl si sjetej. A ona tě chtěla tolik zachránit. Tebe i sebe. Mohl z nich být bezva pár. Ale na héráku se láska stavět nedá. Tenhle milostný trojúhelník nezvládli. Zase selhali . Oba dva

zastavení XII.
Akce

Původně tam jít vůbec nechtěla. Ale řekli jí, že o nic vlastně nejde. Je to jen hra. Tak proč si trochu nepohrát. Že je ta hra nebezpečná? Možná, ale přece netrhne partu. A nějaké ty korunky na přilepšenou taky nejsou k zahození. Zvlášť, když ruka dealera je stále nenasytná. Ve skladu těch pár lahví ani nepoznají. Robin určitě ví co dělá. Přece by ji nedostal do průšvihu. Ubohá Katko, jaks byla naivní. Ten pohled na hořící Sašu budeš mít před očima do konce života. Najednou Ti to došlo. Tohle se nemělo nikdy stát. Tohle je konec . Robinův konec.

zastavení XIII.
Ztráta přítele

Poslední sbohem, poslední květina, poslední slza a pak už nic. Prázdno. Stojí tam a už ani nepláče. Co se to vlastně s námi stalo? Možná je to jen sen. Zlý sen, z kterého se musíme probudit. A všechno bude zase dobré. Ne, už nikdy to nebude dobré. Robin byl a už není. Proč jsme ho nezachránili? Byli jsme slepí a hluší. Neslyšeli jsme jeho volání o pomoc. Nechali jsme ho umřít Zavřete ptáka do zlaté klece a uvidíte. Bude hledat svobodu za každou cenu. I když je to cena nejvyšší.

zastavení XIV.
Chlapec

Nebyl to přelud. Seděl bez dovolení na Robinově náhrobku a nevěděl, že se to nesmí. Jako by ho poslal sám Robin. Protože byla tak strašně sama a potřebovala v téhle chvíli někoho, komu by se mohla vyplakat na rameni. Tak ho poznala. Nemohl a taky nechtěl být jako Robin. Přišel jen včas, aby ji zachytil do měkké náruče. Po chlapci konečně muž. Se svými požadavky, chybami a se svým životním zákonem. Drogová partie je rozehrána. Kdo komu dříve dá mat?

zastavení XV.
Poslední půjčka

Měla opět namále a táhlo ji to domů. Najednou sentimentálně potřebovala cítit vůni domova. Být zase na chvilku malou holčičkou. Ne se vrátit. Jen vzpomínat. Už před rokem překročila onu hranici dětství a není pro ní návratu. Nic se tu za tu dobu nezměnilo. Všechno stojí na svém místě. Všichni jsou stejní, jen ona ne. Katka je jiná. Nepřišla se omlouvat, ani prosit za odpuštění. Přišla jen poprosit o poslední věc. Stačilo jen pár minut, aby pochopila, že udělala chybu. Sem už nepatří.

zastavení XVI.
Zase v tom

Mladý muž věřil, že by jí to mohlo pomoct. Zkusit se má přece všechno. Ostatní se k tomu sice stavěli skepticky, nakonec se ale rozhodli dát ji šanci. Karavan se měl stát ostrovem zázraků. Tady měla Katka nalézt sama sebe a začít znovu. Nedokázala to. On jí měl svým způsobem rád a neuměl říct rázné ne. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Zdevastovaný karavan a Katka v tom. Tentokrát do slova a do písmene.

zastavení XVII.
Vyhazov

Číše přetekla. Pověstná poslední kapka v Katčina těhotenství dovršila pohár. Ml. muž to vzdal. Feťandu s dítětem si na krk nikdo neuváže. Katka se cítí podvedená. Jeli v tom oba. Tak proč to má odnést jen ona? Je jí bídně. Nemá kam jít. Na ničem ji už nezáleží. Ublížili ji. Zradil ji poslední přítel. Má chuť se mstít. Má chuť zabíjet a rozbíjet. Dát volný průchod celému zoufalství a beznaději, které se v ní za poslední roky nastřádaly. Je na dně. A myslí si, že sama. Sama proti všem.

zastavení XVIII.
Všemi zrazená

Zatoulané opuštěné zvířátko. Raněné do hloubi duše, vyhladovělé, špinavé. Až sem ji dovedla droga. Jak málo radosti ji dopřála a vzala ji úplně všechno. Rodinu, střechu nad hlavou, přítele. Kam se poděli dívčí sny a iluze? Celý život se smrsknul na žalostný každodenní boj o vytouženou dávku. Co takhle zapomenout navždy. Šlehnout si a už se neprobudit. Teď konečně pochopila Robina a dodatečně mu odpustila. Nechtěl jí ublížit. Jen urychlit své pomalé umírání. Chtěl jí snad ukázat cestu? Ne. Ona už přece není sama. Nerozhoduje pouze za sebe, ale i za to malé bezbranné, dosud nenarozené, co se v ní právě pohnulo.

zastavení XIX.
Dopis na rozloučenou

Pokoj ozářený svícemi, dopis na rozloučenou. Padlo definitivní rozhodnutí skoncovat s podivným světem klamu. Kde vzala onu sílu? Ještě včera tápala, nevěděla, co má dělat. Ještě včera neměl její život smysl. A pak se to stalo. Děťátko se ozvalo. Najednou si to uvědomila. Nemá právo ničit nový život. Nemá právo odepřít mu šanci…

zpět


The pressure - povídka

6. dubna 2012 v 3:02 | Dušan Prouza

The Pressure

Původní námět :

Je sychravý podzim, na rozoraném poli stojí stará zrezivělá vana, ve které sedí krásná mladá dívka (Hanka) bez kousku látky na sobě. Nepřítomně se dívá kamsi do oraniště a labužnicky kouří cigaretu se skleněnou špičkou. Pářící se horká voda se líně přelívá přes okraj vany.
Mezi bojujícími plechovkami, mačkajícími se novinami a bzučícími mouchami leží bezvládně na smetišti na matraci jiná mladá dívka (Míša) v otrhaném oblečení. U matrace hlasitě tiká budík. Míšu začnou noviny a plechovky pomalu zakrývat, až ji zakryjí úplně.

Za ranního rozbřesku ve městě přichází stařík o holi k jedné z mnoha popelnic. Otevře ji, vytáhne zmačkané noviny, které začne narovnávat. Poté se sehne k zemi, kde leží proutěný košík plný hub, sebere jej a ztratí se v ranní mlze.
Hanka stojí u opuštěné autobusové zastávky v lomu a nedočkavě někoho vyhlíží. Ze zatáčky se vynoří autobus, ve kterém stojí Míša. Když autobus zastaví a otevřou se dveře, obě dívky si padnou do náruče. Autobus odjíždí. U vany na oraništi leží na zemi vedle batohu oblečení Hanky, na které kape voda z vany. Najednou se oblečení začne propadat do země, kterou začne skrápět do krve zbarvená voda. Ozve se kohoutí zakokrhání.

Míša sedí v okně polorozpadlé stodoly a v ruce obrací červenou obálku. Láskyplně k ní přičichne a otevře ji. Chvíli nepřítomně kouká na obsah dopisu, pak jej se slzami v očích zahodí a roztrhá. Kolem hřbitovní zdi se o holi belhá stařík se složenými novinami v kapse a košíkem plným hub v ruce. Vchází na hřbitov. Z městského orloje jsou slyšet Odbíjející hodiny.
Od nedokouřené cigarety na rohu vany v popelníku, se po dosednutí černého havrana, který o ní křídlem zavadí, se skleněná špička oddělí, a pádem do vany roztříští. Na dně vany leží zakrvavený nůž a havran vyzobává popel z popelníku. Batoh ležící u vany se sám zavazuje. Přichází Míša, vyplaší havrana, zvedne zakrvavený nůž a začne si ho v odlesku slunce prohlížet.

Nastrojená Hanka přichází s Míšou v závěsu na diskotéku. Kolem Hanky se utvoří hlouček starých přátel, převážně chlapců, kteří ji odtáhnou na taneční parket. Míša zůstane osamoceně stát u vchodu. Hanka si užívá tanec na parketu, kolem ní se možná až příliš motá jeden z chlapců a začne se jí nepříjemně dotýkat. Mezitím Míša znuděně popíjí u baru. Chlapec se na parketu pokusí políbit Hanku. Ta se prvně brání, ale po chvíli začne jeho vášnivé polibky opětovat, když si toho všimne Míša. Vymrští skleničku s vodkou na police v baru a zuřivě přibíhá na parket, kde od Hanky odstrčí chlapce, vrazí jí facku a se slzami v očích odbíhá z parketu.

Na zastávce v lomu stojí Hanka čeká na Míšu. Přijíždí autobus, který je však prázdný. Zastávka se vedle zkoprnělé Hanky začne rozpadat. Autobus stále stojí na místě a jeho dveře se pořád dokola otvírají a zavírají.
V polorozpadlé stodole sedí mezi bednami Míša s lahví vodky v jedné a se zakrvaveným nožem v druhé ruce. Vztekle zabodne nůž do bedny naproti sobě, napije se z láhve a rozbije ji o roh bedny. Střepy zmizí v seně.
Na hřbitově sedí za uplné tmy u jednoho náhrobku Hanka a listuje si v modlitební knížce. Poté ji opře o náhrobek a začne se naléhavě modlit. Kolem ní ožívá spadané listí a začínají se rozsvěcet svíčky. V modlitební knížce se začnou samovolně otáčet listy. Nalistuje se stránka, na které je fotka dívek, kterak na sebe u stolu zamilovaně koukají. Míša s Hankou se na sebe zamilovaně koukají u slavnostního oběda u Hančiných rodičů, kterým zřejmě jejich láska není po chuti. Otec vstává od stolu a vztekle Míše šermuje rukama před očima. Míše se mu hrdě podívá do očí, naposled se láskyplně podívá na Hanku a odchází. Hanka se vyčítavě podívá na rodiče, mrští příbor na stůl, popadne modlitební knížku na stole a s pláčem odbíhá. Otec smete talíř ze stolu.
Dveře autobusu se stále otvírají a zavírají. Přichází stařík, zastaví se u dveří a snaží se je zavřít. Nakonec do nich bouchne a ty se urvou, autobus se začne pomalu rozpadat.

V posteli s nebesy leží obličeji u sebe Hanka s Míšou a hluboce se na sebe dívají. U postele jsou dvě skleničky s vínem a zapálené svíčky - vidíme západ slunce. Míša odchází ze stodoly s oběma batohy na zádech.

Z mraků se spouštějí závěsy deště. Na skále stojí promočená Hanka a pláče. Zoufale si rukama vjede do mokrých vlasů a začne beznadějně řvát ze skály. Z úst jí vylétávají fotky, na kterých je s Míšou.
Stařík klečí na hřbitově u novin s houbami. Houbám přiřezává podhoubí a něžně je vkládá zpět do země. Okolo něj se pomalu zhasínají svíčky na náhrobcích.
V posteli s nebesy leží Míša s Hankou. Míša poprvé políbí rozpačitou Hanku. Nebesa nad postelí se zahrnou.
Hanka sedí na pláži jezera v písku a v ruce drží fotky, roztrhne společnou fotku s Míšou a zahodí ji. Písek obě půlky pohltí. Míša leží na oltáři a je zamotaná do rudého sukna. U jejího ucha se objeví telefonní sluchátko a později sukno odkryje celý telefonní aparát. Míša se na něj zadívá a najednou se na něm začne vytáčet číslo. Hanka jde po písku směrem k vodě. Spadává z ní poloprůhledná košilka. Kousky fotek, které sype kolem sebe se noří do písku za ní. Dívka vstupuje do vody. Po chvíli se potopí celá. Na mraveništi leží hlasitě vyzvánějící mobilní telefon. Mravenci ho celý obklopí natolik, že vyzvánění již není slyšet.

K baru na diskotéce přichází vyfintěná Hanka s přítelem v objetí a sedají si k přiopilé Míše. Ta se po nich pohrdavě podívá a pokyne barmanovi, který jí začne nalévat další pití. Hanka s přítelem se začnou líbat, Míša se chce zhnuseně otočit, ale spadne z barové židličky. Všichni u baru se začnou pobaveně smát. Míša se marně snaží zvednout z podlahy, zvedne hlavu a nenávistně koukne na Hanku. Hance ztuhne úsměv ve tváři a po zaváhání se skloní k Míše. Hanka pomáhá Míše na nohy, Když se Míša narovná políbí Hanku na ústa a zmizí. Hanka zkousne spodní ret a zamyšleně se podívá za Míšou.
Po náhrobku sjedou Míšiny ruce. Míša se schoulí do klubíčka a pláče. Oba batohy ležící vedle náhrobku se začnou propadat do země. V otevřené modlitební knížce vidíme Hanku klesající ke dnu. Míšu na náhrobku zakryje listí.
Stařík vychází ze hřbitova bez košíku, jen s hůlkou. Jde podél hřbitovní zdi a po chvíli mizí v dálce.

Explikace k filmu :

Konec lásky je vždycky těžký. Něco přeteče, něco se přetrhne, člověk krvácí. Někdo se cítí odhozen jako na smetišti, někdo se ztrácí v davu. Všudy přítomné vzpomínky tíží. Působí jako sůl do živé rány. Čas nemilosrdně ukrajuje den po dni a kohoutí kokrhání nevěstí nic dobrého. Ve vzduchu je cítit smrt. Byla to láska proti vůli všech. Ta silnější nese břemeno za obě, slabší podléhá. Poslední marné volání o pomoc konec Hladina rybníka se uzavírá a s ní život.

story board, zpět